Přestože je zvykem věnovat začátek autorovi, případně hrdinům románu či ještě lépe náznaku děje plynule se měnícímu v upoutávku, pokračovat srovnáním s jinými podobnými knihami, zohlednit styl, délku apod., upozornit na pár zajímavostí a v závěru vše zrekapitulovat, tentokrát se vydáme jinou cestou a zkusíme knihu hodnotit pomocí výrazů „Na jednu stranu.“ x „Na druhou stranu.“. Důvodem je můj rozporuplný dojem po přečtení prvního dílu trilogie. Povede se mi tedy zůstat objektivní? Posuďte sami!
Na jednu stranu. Hned na začátku si musíme ujasnit jedno. Křížová palba není typickým románem z prostředí Warhammeru 40.000. Jestliže jste příznivci rychlé akce, bitev planetárního rozsahu, příběhů o hrdinství jednotlivců a zákeřných praktik Chaosu, můžete být pojetím života v Impériu od M.Farrera zklamaní.
Na druhou stranu. Kniha se dá se přiřadit k detektivnímu žánru - s minimem akčních pasáží, maximem intrik a pokusy prohlédnout nepřátelskou kouřovou clonu za účelem sestavení správného obrazu událostí. Navíc se autor zaměřuje na fungování orgánů Císařovy spravedlnosti a vzájemné politické třenice mezi šlechtickými klany planety, které se vzdáleně asociují s Dunou Franka Herberta (používá se i označení velkorody).
Tudíž může jít o vítaný pohled do struktur Impéria, jež jsou v knihách W 40.000 zmiňovány jen okrajově.
Na jednu stranu. Děj začíná slibně. Hlavní hrdinka Shira Calpurnia Lucia, arbitra senioris z Adepta arbites (řád, jehož členové mají zároveň moc soudní a výkonnou) nastupuje do úřadu na hlavní planetě soustavy Hydraphur sedm dní před začátkem vigilie svatého Balronase, významného náboženského svátku.
Jenomže ihned po příjezdu na planetu, aniž by se oficiálně ujala funkce, musí čelit pokusu o atentát. Motivace nájemného vraha zůstává nejasnou.
„Byl to mutant? Ano. Trénovaný psyker? To byl důvod, proč nebyl vidět. Byl vylepšený? Samozřejmě. Jeho oči a motorická centra mozku byly výrazně posíleny, měl speciální úpravy pro ostrostřelce. Dá se vystopovat? Bez šance. Jeho smrt probudila implantát s toxinem, který měl umístěný v kříži, a ten vážně poškodil samotné tkáně. ...použitelný genetický otisk nikdy nezískáme. Takové zabezpečení proti vysledování vyžaduje značné znalosti a zdroje. Kromě toho jsou ilegální. A pro zabijáka, kterého jeho psykerská podstata stejně automaticky vystavuje rozsudku smrti, je to obrovská investice na jednoho agenta určeného na jediný útok.“
Na druhou stranu. Po slibném začátku se děj rozmělňuje. Sledujeme vyšetřování, které nikam nevede, pokusy arbitry pochopit mentalitu na novém působišti, odbočování do slepých uliček provázené obsáhlými komentáři.
Tohle může otrávit nejednoho čtenáře. Ne každý vydrží na obřadech založený rytmus života Impéria, absenci souvislého děje a objevování se a mizení množství postav, které nejsou blíže představovány (mnoho lidí, mnoho událostí, řeší se množství na první pohled nepodstatných věcí - rutina).
Opět - někomu může vyhovovat bližší pohled na život planety, jinému - ne.
Na jednu stranu. Hrdinka je na začátku prezentována jako tvrdý zástupce Císařova zákona. Později se ale stále víc projevují pochybnosti o tom, že funkci dokáže zvládat. Zvyky Hydraphuru jsou tak odlišné od domovského Ultramaru! Příznivci vyhraněných, silných postav mohou danou skutečnost nést s nelibostí - příliš nejistoty a přetvářky, že zvládne něco, co se místy vymyká její kontrole.
„Je to…“ Calpurnia si povzdechla, jak se snažila najít ta správná slova. „Je to jen pocit, jako bych sem nepatřila. Jako bych byla dospělý ve světě dětí hrajících nepochopitelné hry, jenže se svými vlastními životy. Tolik se ponoří do toho svého přízemního intrikaření a pozlátka, že jim jejich Císař a Impérium úplně zmizí z mysli. Myslím, že to je ironie. Já pocházím z Ultramaru, světa, který není ovládán Administratem, a tady jsem na planetě proslulé tím, že je jednou z největších bašt Impéria a já jsem ta, která mluví o náležité úctě k Adeptu, zatímco tihle nafoukaní tupci kolem jsou přesvědčeni, že pro ně zákon neplatí.“
Na druhou stranu. Právě postupná „výchova“ a učení se z vlastních chyb hrdinku zlidšťují. Nemá žádné nadpřirozené dovednosti, nekrájí oponenty rotomečem, neničí legie Chaosu přesnými zásahy hi-tec zbraní a nevede oddíly Imperiální Gardy proti vzbouřencům.
Je to člověk - s pochybnostmi, i pevnými zásadami, zdokonaluje se, ale pořád si uvědomuje, že před ní je stále dlouhá cesta ... S „klasickým“ vnímáním hrdinství W 40.000 ji spojuje snad jenom původ (možná ale i předešlé zásluhy, které nám autor neodhaluje, tudíž nezbývá, než si domýšlet, jak je Shira Calpurnia „dobrá“).
„Rod Calpurniů zde není příliš znám, ale jsme koneckonců od vašeho domova vzdáleni skoro přes celou galaxii. Je to ale pozoruhodná rodina, stojí v popředí Ultramaru od doby, co existují záznamy, a je součástí každé elity, kterou je možné vymezit obchodní, vzdělanecké, vojenské. A když jsem začal pátrat mimo Ultramar, objevil jsem význačné představitele vašeho rodu v každém rameni Adepta. Velitele Imperiální gardy, důstojníky bitevní flotily Ultima, arbitry jako vy, služebníky Ministora a sesterstva, představitele vysokých funkcí v Administratu, dokonce jednoho s privilegii obchodníka na volné noze. Nahlédl jsem i do seznamů Adepta astarta a v ultramarské druhé rotě slouží Scaero Calpurnius - “
„Můj pra-pra-prastrýc.“
„ - zatímco v seznamech padlých První roty z První tyranidské války je zapsán Phaedrus Calpurnius.“
„Pochází z bratrancovy strany rodiny. Nejsem s ním spřízněná přímo.“
„I tak je to ironie. Usmíval jsem se tomu, jak jste mluvila o urozenosti a aristokracii, a přitom si kráčíte vedle mne s rodokmenem, za který by podle mého skromného názoru dala polovina aristokratů na Hydraphuru pravé oko. Ale vy se vážně nepovažujete za aristokratku, že? Vnímáte svůj rodokmen jako závazek, kterému musíte dostát, ne jako známku nadřazenosti. To o vás hodně vypovídá, arbitro.“
Teď je to na vás.
Pokud jde o mě, přínos Křížové palby spatřuji v tom, že jsem poznal další část velmi rozsáhlého světa Warhammer 40.000. Ne více, ne méně.
- Název: Křížová palba (Cross Fire angl., 2003), první kniha trilogie: Křížová palba, Odkaz, Slepota
- Autor: Matthew Farrer
- Překlad: Tomáš Nevrkla
- Autor obálky: Clint Langley
- Žánr: sci-fi
- Počet stran: 294
- Nakladatelství: Polaris
